Nemocnice

3. září 2018 v 22:01 |  Nemocnice
Takže moji milý přátelé zítra budu po dlouhé době rozhodování hospitalizovaná v pražském Motole takže mi držte palce ať to dobře dopadne a jak se vrátím htak se pokusím to nějak shrnout a napsat ajké to bylo takže se na nějakou dobu loučím.
 

2 měsíce

25. srpna 2018 v 21:28 |  Můj život
Před 2 měsíci to začalo a zárověň zkončilo.........Rodiče mě musili začít hlídat jinak by to dopadlo špatně a nebýt toho už bych mohla ležet v nemocnici neschopna čehokoliv a nemuselo by to zkončit jen v nemocnici.

Nejdřív jsem jim to měla za zlé......nenáviděla jsem je,nenáviděla jsem sebe a hledala jsem jakékoli mezery jen abych mohla zvracet a čím déle mě hlídali tím více mezer jsem našla,ale bylo to pořád horší. Noci strávené díváním na strop,dny strávené díváním do zdi a jezením jídla......toho jídla které ve mně muselo zůstat. Nenáviděla jsem všechno byla jsem zlá na všechny bulimie mi zatemňila myšlení,nechala tam pouze špatné věci,to období jsem si ubližovala víc než kdy jindy.

A pak se to stalo.
Přišlo něco co jsem vážne nečekala.
Nelíbilo se mi to co ze mě stalo.Začala jsem se měnit přestala jsem vyhledávat mezery abych mohla zvracet naopak vyhýbala jsem si jim.Začala jsem opět s mojí velkou životní láskou vařením zdravých jídel.Začala jsem kreslit i když to nejsou žádná umělecká díla :D ale baví mě to,hodně sportuju a miluju se ''ničit'' tímto způsobem.Začala jsem prostě žít.

Jenže po delší době už rodiče neměli čas se mnou být 24 hodin denně.
A já si najivě myslela že to s přehledem zvládnu.......No jak se to vezme docela se to posralo když jsme jeli na dovolenou a celou dobu tam vládla nepříjemná atmosféra a já zase padala do přejídání a zvracení jelikož jsem nezvládala ten stres a nátlak co byl vyvolán jednoduše jsem se uklidňovala zvracením. Ale přišla aji ta lepší část a to nejlíp strávené chvíle s mojí sestrou za posledních několik let (já vím že jsi to teď čteš a musím ti poděkovat protože jsi mi vážně v tuto chvíli pomohla obzvláště tím že jsi se ke mě nechovala jako k bulimičce. Sice mě neuvěřitelně sereš a já vím že já tebe taky ale to se stává a i když jsme si nikdy nebyly moc blízké tak tohle bylo fajn :D)

Vrátili jsme se z dovolené a já si opět nastavila svůj denní řád a opě se to začalo lepšit takže za ty 2 měsíce jsem se dostala ze zvracení 7-9 denně a snížila to zatím na prozatím přijatelných 1-3x denně Ano vím že je to neustále moc ale vážně se snažím.

Řekla jsem o své nemoci dalším lidem páč jsem si uvědomila že se nemám za co stydeť jsem prostě nemocná no a co já se stejně uzdravím. A jsem moc vděčná těmto lidem že to přijali překvapivě dobře.

A jedna velice nepříjemná část je ta že jsem hodně pibrala konkrétně asi 7 kilo což je sice hodně ale jsem neustále na zdravé váze a je m ito v podstatě jedno naposledy jsem se vážila asi před měsícem a stačí mi to.
Hlavní pro mě není nějaká hubenost,ale zdraví.

Jak to teď je

19. července 2018 v 20:59 |  Můj život
Za posledních pár týdnů se toho stalo hodně. Opět jsem se chtěla zabít. Rodiče mě musely začít 24 hodin denně hlídat abych nezvracela jinak by mi zkolabovaly ledviny. Pár dnů byly neustále urážky ze strany mé sestry,které nebylo lehké vydržet. Ani jeden z mých spolužáků kteří vědí o mé nemoci se mě nezeptali na to jak to zvládám. A spoustu dalšího. Jenže to byly ty špatné věci co jsem díky bohu přežila abych mohla zažít ty skvělé věci které teď přišli. Nějakým záhadným způsobem jsem si všechno srovnala v hlavě a přestala jsem dobrovolně zvracet (aspoň částečně) což má za příčinu že mám víc energie a jsem zase ta šťastná holka plná energie a dělám zase ty kraviny jako předtím a jsem spokojená. Zase jsem se začala bavit s mojí nejlepší kamarádkou kterou znám celej život ( až na jeden den) před kterou jsem se styděla protože to ona zjistila že jsem nemocná a proto jsem se jí vyhýbala. Začala jsem zase cvičit jako magor ne pro to abych spalovala kalorie,ale protože to miluju. Poznala jsem skvělý lidi protože jsem začala opět chodit do společnosti.Přestala jsem se utápět v sebelítosti. Dělám věci které mě baví. Začala jsem jíst zdravě ale ne tak aby mě to omezovalo. Ještě se budu poznávat s novýma lidma kteří jsou jako já (ano mám ráda seznamování 😁). Vezmu si na sebe šortky i když nejsem vychrtlá protože se mi líbí,nebo krátký triko hlavně že se mi to líbí a je to můj styl. Chodím extravagantně oblikaná a namalovaná protože proč? Ano protože se mi to kurva líbí i přes ty pohledy lidí. Snažím se si opět víc věřit. Snažím se stoupnout si před zrcadlo a říct si "dneska ti to fakt sluší". Konečně se směju. Konečně žiju a nehodlám se toho jen tak lehce vzdát......Ne já se toho života plného energie a radosti nevzdám.
 


anorexie-fotky

30. června 2018 v 22:06

anorexie

30. června 2018 v 20:13 | erika |  Můj život
Před mou dlooouhou etapou bulimie mě jako u hodně dalších lidí předcházela anorexie byla sice dočasná,ale odstartovala to.
Nikdy jsem se naštěstí nedostala do podváhy,ale měla jsem se svými 200 kcal denně obrovskou povýživu. A pro ty co to neví tak podváha a podvýživa je něco úplně jiného. A anorexie není jenom o váze ale je to v hlavě takže člověk nemusí mít extrémní podváhu,aby měl anorexii.

Takže odstartovalo to operací před kterou jsem měla lehkou nadváhu a jedla jsem stašně nezdravě.Když jsem se probudila z narkozy tak jsem na nic neměla chuť a tak jsem si řekla že tohle je moje šance začít jíst zdravě a být konečně šťastná.

Vydrželo mi to asi týden než se to zvrtlo v posedlost jídlem........chtěla jsem mít kontrolu a tou dobou se ještě víc rozrostli mé sebenenávistné myšlenky chtěla jsem se tím zničit.

Po operaci jsem nemohla chodit tskže mi jídlo připravovali rodiče.V jídle nesměla být ani kapka oleje,maso jsem rodiče nutila dělat na vodě a jedla jsem jenom prakticky odtučněné jogurty,vyjimečně ovoce,nejvíc zeleniny a občas kousek kuřecího masa.Dodržovala jsem nesmyslný pravidla která jsem musela dodržovat,jeden čas jsem musela cvičit každé 2 hodiny,nebo nejíst ovoce po 2 hodině odpoledne (pamatuji si na den kdy jsem šla s taťkou ven a šli jsme okolo ostružin a já jsem řekla že už je 14:30 a po té době se ovoce nejí). A podobná kraviny.

Jídlo jsem si odměřovala na gramy v hlavně jsem měla a pořád mám kalorickou kalkulačku.

Vetšinu jídla co mi rodiče připravili jsem schovala do ponožky,kapsy,kapesníku bylo mi to jedno hlavně abych se toho jídla zbavila.Byla jsem šílená.

Potom jsem odjela s tátou do chorvatska a tam jse to jenom zhoršilo protože řekně me si to naravinu táta není zrovna všímavý (nedávám mu to za vinu a navíc já jsem taky taková :D) Toho období jsem shodila 10 kilo a pořád jsem byla na zdravé váze.Můj den v chorvatsku vypadal asi nějak takhle.

Vstala jsem okolo 5-6 ANO O PRÁZDNINÁCH a cvičila do 7,nebo do 8. Na snídani jsem měla jablko.Potom jsem se nějak protahovala a cvičila,na oběd jsem měla trochu zeleniny a maso jsem schovala potom jsem si četla,byla jsem na mobilu,nebo cvičila.A na večeři nic nebo trochu zeleniny.Nic jiného jsem nedělala.Nedostala už jsem do sebe ani ten blbej odtučněnej jogurt ani slazené žvýkačky.Prostě nic.

Začala jsem se stranit lidí a s nikým jsem nemluvila..................................A pak přišel ten den kdy přijela matka a dovezla ty zproapadený sušenky a já měla tak neuvěřitelný hlad ten den jsem totiž vůbec nejedla byla jsem vyčerpaná an talk jsem si řekla jedna sušenka mě nezabije a s tou jednou sušenkou se vrátily moje chutě a neskončilo to u jedné sušenky,ale u dvou balení............Když jsem si uvědomila co jsem udělala zhnusila jsem se sobě samé že nic nedokážu že jsem špatná.A tak jsem rychle šla na záchod a od té doby šlo všechno jenom z kopce. Rozloučila jsem se s anorexií a přivítala bulimii.

sestra

26. června 2018 v 9:50 | erika |  Můj život
Asi pro nikoho není příjemné když mu nadává sourozenec,ale to je většinou normální se občas pohádat.
Teď se zkuste vžít do situace zničené bulimičky,ketrá celý život poslouhala jak není dost dobrá,sebepoškozuje se má za sebou pár pokusů a sebevraždu a chce se vyléčit......Jenže to by nebyla moje sestra kdyby to celý nedosrala a jak??
Jednosuše měla špatnou náladu tak proč se nevybýt na člověku který neřekne nic na obranu. A teď k tomu co mi řekla.
''jsi s tím svým zvracením tak nechutná drž se odemě dál aji to svoje poblitý oblečení a věci a hlavně se mě nedotýkej (k tomu to podkládá imitováním zvracení a neustále opakující slovo FUJ).''Klidně se problij až k smrti mě je to jedno a jsi tak sobecká že si tu bulimii zasloužíš,,. A co jsem začala dělat já?? nic.......Jenom jsem tam seděla a přemýšlela nad těmi slovy co se mi vryla do paměti zatímco jsem měla oči plné slz,ale nemohla jsem brečet ne před ní ještě by se mi vysmála.Jdu do pokoje..lehnu si a potichu brečím. Jsem opravdu tak sobecká?. Jsem opravdu tak nechtná?? ano to jsem v tu chvíli opravdu jsem celý polštář je mokrý od slz a soplů,které mi vytekli z nosu,ale já s tím nic nedělá jenom tam ležím v tom hnusu protože jsem tak hrozná že jsi ani nezasloužím ten blbej kapesník.Všichni usli teď přišla moje šance pomalu vztávám a beru nějaké prášky nevím co to je zač jsou toho 3 paletky...všechny je spolikám a jdu si pro nějaký alkohol aby to začalo reagovat.2x si počádně loknu když v tom uslyším že někdo jde do kuchyně tak flašku rychle zavřu a jdu si lehnout a doufám že už se ráno neprobudím což mi bohužel nevyjde.Asi byly prážky moc slabé,nebo málo alkoholu?? Nevím a neustále přemýšlím jak se zabít jak už to ukončit a to jenom kvůli 2 dnům plných nenávisti a zlých slov.......Nechápu jak se může pořád usmívat a žít svůj život plný energie zatímco mi řekla tahle slova......zatímco mi selhávají důsledkem bulimie ledviny...........zatímco pomalu umírám.

Nevím jestli tohle čteš,ale pokud jo tak dělej jak uznáš za vhodné tosamé budu dělat já.Chtěla jsem napsat někomu z tvých kamarádů,nebo komukoliv koho znáš co jsi udělala,aby pochopili co jsi za člověk....ale neudělám to protože nejsem jako ty.

Drogy

20. června 2018 v 9:26 |  Můj život
S drogami jsem měla a pořád trochu mám zkusenzkuš asi půl roku.
Naštěstí jsem nikdy nebrala tvrdé drogy a vlastně jsem zůstávala jenom u deodorantu,kakaa,mmuškátového oříšku a šlehačky (nejedla jsem to ale fetovala :D).
Začalo to v den kdy se všechno začalo srát a já už nevěděla co mám dělat a nejde někde jsem četla že se dá zfetovat deodorantem tak jsem to vyzkoušela.A to byla chyba i když jsem se po tom cítila bezstarostně tak to byla blbost. NeuveNeuvěři se mi zhoršily výsledky ve škole protože ty sračky z deodorantu zabíjí mozkové buňky občas se mi aji špatně dýchalo.V nejhorší době jsem vypotrebovala i 2 lahvičky denně.Ted už jsem částečně zkončila protože už jsem to nezvládala. Stavy kdy jsem byla zfetovaná byly dokonale na nic jsem nemusela myslet.. ale ty stavy po tom byly příšerné zase na mě dopadla tíha mych myšlenek a já tak často zkončila s dořezanou rukou,nebo nohou. A proto vám říkám nedělejte to zabije vás to .

koncert-asking alexandria

18. června 2018 v 22:27 | erika |  Můj život
Dneska nechci psát o bulimii ani o ničem negativním.Chci psát o jednom z nejlepších zážitků v mém životě,který si budu pamatovat po celý zbytek života.

Jsou 2 hodiny odpoledne a já už jsem nachystaná na koncert na který se těším už půl roku a konečně je to tady.
Dívám se co mám na sobě-vlastnoručně roztrhané punkové černé silonky,opět vlastnoručně hodně roztrhané černé šortky v terých je zapletený řetěz a ze kterých jde vidět víc mé kůže než látky a nesmí chybět moje milované metalové,kožené boty těsně po kolena a s masivní podrážkou a samozdřejmě tričko Asking Alexandria a pořádně odraná kožená bunda.A málem bych zapoměla na výrazně namalované černé oči a hodně výrazné linky.Bojím se jestli to na koncert není moc a jestli se na mě nebudou divně dívat a nebudou mě odsuzovat jako lidi třeba ve městě,nebo kdekoliv jinde.

Přijeli jsme a musel jsme jít pěknej kus cesty fóra Karlín v Praze a já jsem si samozdřejmě nevzala ponožky do bot (ano jsem chytrá :D) takže jsem měla za tu půl hodinu pěkně sedřený nohy,ale to mi nebránilo si koncert pořádně užít.

Zdálky už jsem viděla jak se hromadí lidi a byla jsem čím dál víc nervózní že nezapadnu a budu za debila.Moje obavy se okamžitě rozplynuly když jsem uviděla všechny ty lidi kteří vypadali stejně jako já a společně se smáli a chlastali a já jsem se cítila skvěle protože mě nikdo neodsuzoval nikdo se na mě divně nedíval nikdo se mi nesmál za to jak vypadám byla jsem jedna z nich.

Vešla jsem do haly a okamžitě se rozběhla co nejblíž k pódiu.Ze začátku koncertu jsem se moc neprojevovala,ale po pár písničkách jsem to tam začala pořádně rozjíždět.Řvala jsem tam až jsem si vykřičela hlasivky,skákala až jsem si sedřela moje už tak sedřený nohy a smála se jako nikdy předtím.Byla jsem šťastná.

Vidět někoho koho vídáte jenom ve videích je něco skvělýho a já doufám že si to ještě někdy zopakuju.

oslava

17. června 2018 v 8:54 |  Můj život
Odjíždíme na oslavu kde bude spoustu lidí a já už teď mám strach.
Když přijedeme okamžitě ucítím jídlo a hned mě uchvátí panika,ale jdu dál a uvidím spoustu lidí a v té chvíly bych se najraději zahrabala pod zem a už nevylezla.
Jdu se posadit ke stolu a přede mnou je všechno to jídlo které bych nejraději snědla,nebo aspoň ochutnala,ale nemůžu jsou tady lidi takže jen tak sedím a pozoruju všechny jak se cpou masem,sladkostma,řízkama a spoustou dalšího jídla a nechápu je jak toho můžou tolik sníst a zůstane to v nich kdybych já snědla tolik jídla šlo by to i nedobrovolně ven.
Radši jdu pryč daleko od jídla.Někam kde mě nikdo nevidí a rozbrečím se a vzpomínám na časy kdy jsem byla schopna jíst před lidma cokoliv a byla jsem toho šťastná a chci aby se ty časy vrátily ty časy kdy jsem dokázala všechny u stolu rozesmát a ne tam jen seďet a vyděšeně koukat na jídlo....Chci ty časy zpátky prosím.

sebepoškozování

15. června 2018 v 21:36 | erika |  sebepoškozování-drogy
Historie mého sebepoškozování zasahuje již do minulosti asi ke konci předminulého roku kdy jsem se řezala tupím nože takže z ran netekla ani krev.Ale byl to začátek mé sebenenávisti.Nenávidím se prakticky celý život (na sbenenávist bude taky článek) v tomto případě jsem chtěla upoutat pozornist rodičů a povedlo se mi to tak na týden...možná ani to ne.
Jako další etapa mého sebepoškozování se objevila společně s bulimii minulý rok a drží se mě doteť jak v podobně fyzického tak i psychického.Zůstaly mi jizvy viditelné i ty které vidím jen já a nevím proč,ale neustále sy na všechny jizvy maluji stromy uklidňují mě a když je vidím už necítím tu bolest ty ošklivé jizvy,které navždy budou zdobit celé moje tělo.
Nedávno jsem chtěla udělat velký krok a vyhodila jsem s kamarádkou všechny žiletky co jsem měla bohužel jsem si za pár dní koupila nové a je mi to líto,ale já nedokážu bez nich být i když je mám třeba jen u sebe a neřežu se tak je neustále potřebuji.

Další sebepoškozování co jsem vyzkoušela. P=psychické sebepoškozování--F=fyzické sebepoškozování

-studená/horká sprcha tohle bylo buď extrémě horká až z toho pálila kůže a nebo extra studená.-P
-klasické řezání-F
-pálení které jsem zažila naštěstí v minimu.-F
-ůmyslné kousíní nehtů do krve-jo to docela hodně bolí-F
-horký olej,nebo voda-tohle bolí jak prase azůstavají nehezké jizvy-F
-nepoužívání mýdla to souvisí s mojí sbenenávistí v tom že si myslím že se nesmím umývat mýdlem že jsem na to moc špatná-P
-ostříhání mých milovaných dlouhých vlasů na krátko protože si nezasloužím dlouhé a krásné vlasy :)-P
-nečištění zubů je to samé co u mýdel.-P
-spaní v zimě s otevřeným oknem bez peřiny,nebo ve vedru s peřinou a spoustou dekami zase s myšlenkou že si nezasloužím být spokojená.-P
-čtení nepříjemných textů a dívání se na nepříjemné obrázky.-P
-poslouchat muziku v mým případě hlasitý metal až moc nahlas že je to až bolestivé-P,F
-neustále si říkat urážky a vyprovokovávat ostatní aby mě urážely.-P
-omezení kontaktu s lidmi což je pro mě největší muka protože jsem společenský člověk.-P
-lití na sebe horký vosk-F
-mlácení pěstí do zdi.-F
-píchání ostrím předmětem já mám často od špendlíku propíchané celé ruce.-F
-a nakonec drogy o kterých se rozepíšu v jiném článku-P,F

Kam dál