Červen 2018

anorexie-fotky

30. června 2018 v 22:06

anorexie

30. června 2018 v 20:13 | erika |  Můj život
Před mou dlooouhou etapou bulimie mě jako u hodně dalších lidí předcházela anorexie byla sice dočasná,ale odstartovala to.
Nikdy jsem se naštěstí nedostala do podváhy,ale měla jsem se svými 200 kcal denně obrovskou povýživu. A pro ty co to neví tak podváha a podvýživa je něco úplně jiného. A anorexie není jenom o váze ale je to v hlavě takže člověk nemusí mít extrémní podváhu,aby měl anorexii.

Takže odstartovalo to operací před kterou jsem měla lehkou nadváhu a jedla jsem stašně nezdravě.Když jsem se probudila z narkozy tak jsem na nic neměla chuť a tak jsem si řekla že tohle je moje šance začít jíst zdravě a být konečně šťastná.

Vydrželo mi to asi týden než se to zvrtlo v posedlost jídlem........chtěla jsem mít kontrolu a tou dobou se ještě víc rozrostli mé sebenenávistné myšlenky chtěla jsem se tím zničit.

Po operaci jsem nemohla chodit tskže mi jídlo připravovali rodiče.V jídle nesměla být ani kapka oleje,maso jsem rodiče nutila dělat na vodě a jedla jsem jenom prakticky odtučněné jogurty,vyjimečně ovoce,nejvíc zeleniny a občas kousek kuřecího masa.Dodržovala jsem nesmyslný pravidla která jsem musela dodržovat,jeden čas jsem musela cvičit každé 2 hodiny,nebo nejíst ovoce po 2 hodině odpoledne (pamatuji si na den kdy jsem šla s taťkou ven a šli jsme okolo ostružin a já jsem řekla že už je 14:30 a po té době se ovoce nejí). A podobná kraviny.

Jídlo jsem si odměřovala na gramy v hlavně jsem měla a pořád mám kalorickou kalkulačku.

Vetšinu jídla co mi rodiče připravili jsem schovala do ponožky,kapsy,kapesníku bylo mi to jedno hlavně abych se toho jídla zbavila.Byla jsem šílená.

Potom jsem odjela s tátou do chorvatska a tam jse to jenom zhoršilo protože řekně me si to naravinu táta není zrovna všímavý (nedávám mu to za vinu a navíc já jsem taky taková :D) Toho období jsem shodila 10 kilo a pořád jsem byla na zdravé váze.Můj den v chorvatsku vypadal asi nějak takhle.

Vstala jsem okolo 5-6 ANO O PRÁZDNINÁCH a cvičila do 7,nebo do 8. Na snídani jsem měla jablko.Potom jsem se nějak protahovala a cvičila,na oběd jsem měla trochu zeleniny a maso jsem schovala potom jsem si četla,byla jsem na mobilu,nebo cvičila.A na večeři nic nebo trochu zeleniny.Nic jiného jsem nedělala.Nedostala už jsem do sebe ani ten blbej odtučněnej jogurt ani slazené žvýkačky.Prostě nic.

Začala jsem se stranit lidí a s nikým jsem nemluvila..................................A pak přišel ten den kdy přijela matka a dovezla ty zproapadený sušenky a já měla tak neuvěřitelný hlad ten den jsem totiž vůbec nejedla byla jsem vyčerpaná an talk jsem si řekla jedna sušenka mě nezabije a s tou jednou sušenkou se vrátily moje chutě a neskončilo to u jedné sušenky,ale u dvou balení............Když jsem si uvědomila co jsem udělala zhnusila jsem se sobě samé že nic nedokážu že jsem špatná.A tak jsem rychle šla na záchod a od té doby šlo všechno jenom z kopce. Rozloučila jsem se s anorexií a přivítala bulimii.

sestra

26. června 2018 v 9:50 | erika |  Můj život
Asi pro nikoho není příjemné když mu nadává sourozenec,ale to je většinou normální se občas pohádat.
Teď se zkuste vžít do situace zničené bulimičky,ketrá celý život poslouhala jak není dost dobrá,sebepoškozuje se má za sebou pár pokusů a sebevraždu a chce se vyléčit......Jenže to by nebyla moje sestra kdyby to celý nedosrala a jak??
Jednosuše měla špatnou náladu tak proč se nevybýt na člověku který neřekne nic na obranu. A teď k tomu co mi řekla.
''jsi s tím svým zvracením tak nechutná drž se odemě dál aji to svoje poblitý oblečení a věci a hlavně se mě nedotýkej (k tomu to podkládá imitováním zvracení a neustále opakující slovo FUJ).''Klidně se problij až k smrti mě je to jedno a jsi tak sobecká že si tu bulimii zasloužíš,,. A co jsem začala dělat já?? nic.......Jenom jsem tam seděla a přemýšlela nad těmi slovy co se mi vryla do paměti zatímco jsem měla oči plné slz,ale nemohla jsem brečet ne před ní ještě by se mi vysmála.Jdu do pokoje..lehnu si a potichu brečím. Jsem opravdu tak sobecká?. Jsem opravdu tak nechtná?? ano to jsem v tu chvíli opravdu jsem celý polštář je mokrý od slz a soplů,které mi vytekli z nosu,ale já s tím nic nedělá jenom tam ležím v tom hnusu protože jsem tak hrozná že jsi ani nezasloužím ten blbej kapesník.Všichni usli teď přišla moje šance pomalu vztávám a beru nějaké prášky nevím co to je zač jsou toho 3 paletky...všechny je spolikám a jdu si pro nějaký alkohol aby to začalo reagovat.2x si počádně loknu když v tom uslyším že někdo jde do kuchyně tak flašku rychle zavřu a jdu si lehnout a doufám že už se ráno neprobudím což mi bohužel nevyjde.Asi byly prážky moc slabé,nebo málo alkoholu?? Nevím a neustále přemýšlím jak se zabít jak už to ukončit a to jenom kvůli 2 dnům plných nenávisti a zlých slov.......Nechápu jak se může pořád usmívat a žít svůj život plný energie zatímco mi řekla tahle slova......zatímco mi selhávají důsledkem bulimie ledviny...........zatímco pomalu umírám.

Nevím jestli tohle čteš,ale pokud jo tak dělej jak uznáš za vhodné tosamé budu dělat já.Chtěla jsem napsat někomu z tvých kamarádů,nebo komukoliv koho znáš co jsi udělala,aby pochopili co jsi za člověk....ale neudělám to protože nejsem jako ty.

Drogy

20. června 2018 v 9:26 Můj život
S drogami jsem měla a pořád trochu mám zkusenzkuš asi půl roku.
Naštěstí jsem nikdy nebrala tvrdé drogy a vlastně jsem zůstávala jenom u deodorantu,kakaa,mmuškátového oříšku a šlehačky (nejedla jsem to ale fetovala :D).
Začalo to v den kdy se všechno začalo srát a já už nevěděla co mám dělat a nejde někde jsem četla že se dá zfetovat deodorantem tak jsem to vyzkoušela.A to byla chyba i když jsem se po tom cítila bezstarostně tak to byla blbost. NeuveNeuvěři se mi zhoršily výsledky ve škole protože ty sračky z deodorantu zabíjí mozkové buňky občas se mi aji špatně dýchalo.V nejhorší době jsem vypotrebovala i 2 lahvičky denně.Ted už jsem částečně zkončila protože už jsem to nezvládala. Stavy kdy jsem byla zfetovaná byly dokonale na nic jsem nemusela myslet.. ale ty stavy po tom byly příšerné zase na mě dopadla tíha mych myšlenek a já tak často zkončila s dořezanou rukou,nebo nohou. A proto vám říkám nedělejte to zabije vás to .

koncert-asking alexandria

18. června 2018 v 22:27 | erika |  Můj život
Dneska nechci psát o bulimii ani o ničem negativním.Chci psát o jednom z nejlepších zážitků v mém životě,který si budu pamatovat po celý zbytek života.

Jsou 2 hodiny odpoledne a já už jsem nachystaná na koncert na který se těším už půl roku a konečně je to tady.
Dívám se co mám na sobě-vlastnoručně roztrhané punkové černé silonky,opět vlastnoručně hodně roztrhané černé šortky v terých je zapletený řetěz a ze kterých jde vidět víc mé kůže než látky a nesmí chybět moje milované metalové,kožené boty těsně po kolena a s masivní podrážkou a samozdřejmě tričko Asking Alexandria a pořádně odraná kožená bunda.A málem bych zapoměla na výrazně namalované černé oči a hodně výrazné linky.Bojím se jestli to na koncert není moc a jestli se na mě nebudou divně dívat a nebudou mě odsuzovat jako lidi třeba ve městě,nebo kdekoliv jinde.

Přijeli jsme a musel jsme jít pěknej kus cesty fóra Karlín v Praze a já jsem si samozdřejmě nevzala ponožky do bot (ano jsem chytrá :D) takže jsem měla za tu půl hodinu pěkně sedřený nohy,ale to mi nebránilo si koncert pořádně užít.

Zdálky už jsem viděla jak se hromadí lidi a byla jsem čím dál víc nervózní že nezapadnu a budu za debila.Moje obavy se okamžitě rozplynuly když jsem uviděla všechny ty lidi kteří vypadali stejně jako já a společně se smáli a chlastali a já jsem se cítila skvěle protože mě nikdo neodsuzoval nikdo se na mě divně nedíval nikdo se mi nesmál za to jak vypadám byla jsem jedna z nich.

Vešla jsem do haly a okamžitě se rozběhla co nejblíž k pódiu.Ze začátku koncertu jsem se moc neprojevovala,ale po pár písničkách jsem to tam začala pořádně rozjíždět.Řvala jsem tam až jsem si vykřičela hlasivky,skákala až jsem si sedřela moje už tak sedřený nohy a smála se jako nikdy předtím.Byla jsem šťastná.

Vidět někoho koho vídáte jenom ve videích je něco skvělýho a já doufám že si to ještě někdy zopakuju.

oslava

17. června 2018 v 8:54 Můj život
Odjíždíme na oslavu kde bude spoustu lidí a já už teď mám strach.
Když přijedeme okamžitě ucítím jídlo a hned mě uchvátí panika,ale jdu dál a uvidím spoustu lidí a v té chvíly bych se najraději zahrabala pod zem a už nevylezla.
Jdu se posadit ke stolu a přede mnou je všechno to jídlo které bych nejraději snědla,nebo aspoň ochutnala,ale nemůžu jsou tady lidi takže jen tak sedím a pozoruju všechny jak se cpou masem,sladkostma,řízkama a spoustou dalšího jídla a nechápu je jak toho můžou tolik sníst a zůstane to v nich kdybych já snědla tolik jídla šlo by to i nedobrovolně ven.
Radši jdu pryč daleko od jídla.Někam kde mě nikdo nevidí a rozbrečím se a vzpomínám na časy kdy jsem byla schopna jíst před lidma cokoliv a byla jsem toho šťastná a chci aby se ty časy vrátily ty časy kdy jsem dokázala všechny u stolu rozesmát a ne tam jen seďet a vyděšeně koukat na jídlo....Chci ty časy zpátky prosím.

sebepoškozování

15. června 2018 v 21:36 | erika |  sebepoškozování-drogy
Historie mého sebepoškozování zasahuje již do minulosti asi ke konci předminulého roku kdy jsem se řezala tupím nože takže z ran netekla ani krev.Ale byl to začátek mé sebenenávisti.Nenávidím se prakticky celý život (na sbenenávist bude taky článek) v tomto případě jsem chtěla upoutat pozornist rodičů a povedlo se mi to tak na týden...možná ani to ne.
Jako další etapa mého sebepoškozování se objevila společně s bulimii minulý rok a drží se mě doteť jak v podobně fyzického tak i psychického.Zůstaly mi jizvy viditelné i ty které vidím jen já a nevím proč,ale neustále sy na všechny jizvy maluji stromy uklidňují mě a když je vidím už necítím tu bolest ty ošklivé jizvy,které navždy budou zdobit celé moje tělo.
Nedávno jsem chtěla udělat velký krok a vyhodila jsem s kamarádkou všechny žiletky co jsem měla bohužel jsem si za pár dní koupila nové a je mi to líto,ale já nedokážu bez nich být i když je mám třeba jen u sebe a neřežu se tak je neustále potřebuji.

Další sebepoškozování co jsem vyzkoušela. P=psychické sebepoškozování--F=fyzické sebepoškozování

-studená/horká sprcha tohle bylo buď extrémě horká až z toho pálila kůže a nebo extra studená.-P
-klasické řezání-F
-pálení které jsem zažila naštěstí v minimu.-F
-ůmyslné kousíní nehtů do krve-jo to docela hodně bolí-F
-horký olej,nebo voda-tohle bolí jak prase azůstavají nehezké jizvy-F
-nepoužívání mýdla to souvisí s mojí sbenenávistí v tom že si myslím že se nesmím umývat mýdlem že jsem na to moc špatná-P
-ostříhání mých milovaných dlouhých vlasů na krátko protože si nezasloužím dlouhé a krásné vlasy :)-P
-nečištění zubů je to samé co u mýdel.-P
-spaní v zimě s otevřeným oknem bez peřiny,nebo ve vedru s peřinou a spoustou dekami zase s myšlenkou že si nezasloužím být spokojená.-P
-čtení nepříjemných textů a dívání se na nepříjemné obrázky.-P
-poslouchat muziku v mým případě hlasitý metal až moc nahlas že je to až bolestivé-P,F
-neustále si říkat urážky a vyprovokovávat ostatní aby mě urážely.-P
-omezení kontaktu s lidmi což je pro mě největší muka protože jsem společenský člověk.-P
-lití na sebe horký vosk-F
-mlácení pěstí do zdi.-F
-píchání ostrím předmětem já mám často od špendlíku propíchané celé ruce.-F
-a nakonec drogy o kterých se rozepíšu v jiném článku-P,F

můj život 2

15. června 2018 v 16:24 | erika |  Můj život
Ráno vstanu a jako skoro každý člověk kouknu na mobil a chvilku si něco prohlížím a až potom se konečně donutím vylést z postele a jdu si stoupnout na váhu a čísla ukazují o nco méně za coš jsem ráda následuje moje obávaná snídaně.Přeju si,aby někdo byl v kuchini a já bych si dala pod dohledem jen jogurt,který bych možná nevyzvracela bohužel tam nikdo není já se přejím a vyzvracím to a když se k tomu přidá moje matka s jejíma poznámkama že se vůbec nesnaží tak mám zničenej celej den.Že mám pokaženej celý den si myslím do té doby než dojdu do školy a zase potkám svoje milovaný kamarády a můžu se s nima bavit a smát.Chodím do školy ráda je to pro mě odpočinek od všeho i když ve škole hladovím protože nedokážu jíst před lidma v té chvíli mi to ale nevadí.Po škole zamířím domů a je tady ten nejhorší okamžik....prvně si dám pouze obět a vyzvracím ho jenže pak se to zvrtne a já jím dál a taky dál zvracím....1x....2x...5x....7x už to přestávám počítat a zničeně si sedám vedle záchodu a brečím už nevím co dál opět mě přepadají myšlenky na smrt a na žiletku,ale naštěstí mi je kamarádka nedávno vzala a vyhodila.Večer opět přichází rodiče a já na ně nemám nikdy teď náladu tak se zavírám do pokoje ovšem za chvilku přijdou a vynadají ma za věci co jsem neudělala a podobně.Náladu mám opět na bodě mrazu a nejradši bych si dala sluchátka do uší a zmizela ze světa,ale nemužu protože mám jenom 2 hodiny na počítači a mobilu protože když se zjistila moje nemoc rodiče usoudili že mě internet kazí.Jsem naštvaná a podle terapeutky bych se měla vyřvat,ale já jenom mlčíma ničím se a tak je to každý den a já už jenom doufám že už brzo půjdu pryč od rodiny.

zdraví psychické i fyzické

10. června 2018 v 13:29 | erika |  Co mi bulimie vzala
1.energie-já jsem byla odjakživa člověk plný života,ale momrntálně už nezvládám ani chodit pár hodin v kuse a kdo někdy v životě zvracel třeba při chřipce tak víte že jste po tom hodně unavení-a představte zvracet 7x denně.

2.Šílené bolesti krku,břicha a zubů-při neustálém zvracení je samozdřejmá bolest krku, taky mám křeče v břiše a pořád mi v něm kručí a není to nic příjemnýho a nakonec zuby,které se neustálým zvracením ničí a bolí jak prase a k tomu patří i zkažené zuby.

3.vypadávání vlasů a slabé nehty-stejně jako u anorexie mi vypadávají vlasy v chumáčích a jsou prořídlé.Nehty
jsou stejné jako vlasy.

4.kolabování-Zatím se mi to stalo naštěstí jenom 2x,ale člověka to vyděsí.

5.nedostatek draslíku,sodíku,fosforu......-Takže kvuli nedostatku draslíku mi může kdykolik zkolabovat srdce a vlastně všechny orgány.

6.špatná pleť-Já mám odjakživa šptnou pleť takže vážně skvělý.

7.závratě

8.nadámání

9.suchá kůže.

10.nevolnost

11.dehydratace-občas to je hrůza

12.bolesti hlavy-kvuli dehydratace

13.zhoršená paměť

14.sebenenávist-na toto téma bych chtěla napsat samostatný článek protože je to hodně složité.

15.sebepoškozování a drogy-asi i na toto bude samostatný článek :D

16.snížené sebevědomí a úzkosti-Jo sebevědomí jsem ztratila fakt hodně a k úzkosti mám stavy kdy nejsem schopna jít mezi lidi.

Tak to by bylo asi všechno.

Nemocnice

3. června 2018 v 8:28 Nemocnice
Doma už to nezvládám.
Tolikrát jsem tuto větu říkala rodičům a prosila je ať mě dají někam hospitalizovat protože vím že sama to nezvládnu,ale oni říkali že hospitaliza je na nic.Až nedávno kdy jsem byla u terapetky a řekla jí všechno ohledně toho jak se doma mám,že nedávno jsem se předávkovala lékama a rozbrečela jsem se tam (já nebrečím častoSmějící se) usoudila že hospitalizase by byla vhodná.
Rodiče konečně pochopili že to vážně potřebuju.
Zítra,nebo pozítří se mám dozvědět jestli mě přijmou v Motole v Praze.Bojím se a nevím co čekat,ale zároveň se těším protože možná začne nová etapa mého života,nebo možná ne ale myslím že aspoň těch 6 týdnů s omezením zvracení by mi mohlo pomoct.

P.S Nemá někdo zkušenosti s motolem??