anorexie

30. června 2018 v 20:13 | erika |  Můj život
Před mou dlooouhou etapou bulimie mě jako u hodně dalších lidí předcházela anorexie byla sice dočasná,ale odstartovala to.
Nikdy jsem se naštěstí nedostala do podváhy,ale měla jsem se svými 200 kcal denně obrovskou povýživu. A pro ty co to neví tak podváha a podvýživa je něco úplně jiného. A anorexie není jenom o váze ale je to v hlavě takže člověk nemusí mít extrémní podváhu,aby měl anorexii.

Takže odstartovalo to operací před kterou jsem měla lehkou nadváhu a jedla jsem stašně nezdravě.Když jsem se probudila z narkozy tak jsem na nic neměla chuť a tak jsem si řekla že tohle je moje šance začít jíst zdravě a být konečně šťastná.

Vydrželo mi to asi týden než se to zvrtlo v posedlost jídlem........chtěla jsem mít kontrolu a tou dobou se ještě víc rozrostli mé sebenenávistné myšlenky chtěla jsem se tím zničit.

Po operaci jsem nemohla chodit tskže mi jídlo připravovali rodiče.V jídle nesměla být ani kapka oleje,maso jsem rodiče nutila dělat na vodě a jedla jsem jenom prakticky odtučněné jogurty,vyjimečně ovoce,nejvíc zeleniny a občas kousek kuřecího masa.Dodržovala jsem nesmyslný pravidla která jsem musela dodržovat,jeden čas jsem musela cvičit každé 2 hodiny,nebo nejíst ovoce po 2 hodině odpoledne (pamatuji si na den kdy jsem šla s taťkou ven a šli jsme okolo ostružin a já jsem řekla že už je 14:30 a po té době se ovoce nejí). A podobná kraviny.

Jídlo jsem si odměřovala na gramy v hlavně jsem měla a pořád mám kalorickou kalkulačku.

Vetšinu jídla co mi rodiče připravili jsem schovala do ponožky,kapsy,kapesníku bylo mi to jedno hlavně abych se toho jídla zbavila.Byla jsem šílená.

Potom jsem odjela s tátou do chorvatska a tam jse to jenom zhoršilo protože řekně me si to naravinu táta není zrovna všímavý (nedávám mu to za vinu a navíc já jsem taky taková :D) Toho období jsem shodila 10 kilo a pořád jsem byla na zdravé váze.Můj den v chorvatsku vypadal asi nějak takhle.

Vstala jsem okolo 5-6 ANO O PRÁZDNINÁCH a cvičila do 7,nebo do 8. Na snídani jsem měla jablko.Potom jsem se nějak protahovala a cvičila,na oběd jsem měla trochu zeleniny a maso jsem schovala potom jsem si četla,byla jsem na mobilu,nebo cvičila.A na večeři nic nebo trochu zeleniny.Nic jiného jsem nedělala.Nedostala už jsem do sebe ani ten blbej odtučněnej jogurt ani slazené žvýkačky.Prostě nic.

Začala jsem se stranit lidí a s nikým jsem nemluvila..................................A pak přišel ten den kdy přijela matka a dovezla ty zproapadený sušenky a já měla tak neuvěřitelný hlad ten den jsem totiž vůbec nejedla byla jsem vyčerpaná an talk jsem si řekla jedna sušenka mě nezabije a s tou jednou sušenkou se vrátily moje chutě a neskončilo to u jedné sušenky,ale u dvou balení............Když jsem si uvědomila co jsem udělala zhnusila jsem se sobě samé že nic nedokážu že jsem špatná.A tak jsem rychle šla na záchod a od té doby šlo všechno jenom z kopce. Rozloučila jsem se s anorexií a přivítala bulimii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama