můj život 2

15. června 2018 v 16:24 | erika |  Můj život
Ráno vstanu a jako skoro každý člověk kouknu na mobil a chvilku si něco prohlížím a až potom se konečně donutím vylést z postele a jdu si stoupnout na váhu a čísla ukazují o nco méně za coš jsem ráda následuje moje obávaná snídaně.Přeju si,aby někdo byl v kuchini a já bych si dala pod dohledem jen jogurt,který bych možná nevyzvracela bohužel tam nikdo není já se přejím a vyzvracím to a když se k tomu přidá moje matka s jejíma poznámkama že se vůbec nesnaží tak mám zničenej celej den.Že mám pokaženej celý den si myslím do té doby než dojdu do školy a zase potkám svoje milovaný kamarády a můžu se s nima bavit a smát.Chodím do školy ráda je to pro mě odpočinek od všeho i když ve škole hladovím protože nedokážu jíst před lidma v té chvíli mi to ale nevadí.Po škole zamířím domů a je tady ten nejhorší okamžik....prvně si dám pouze obět a vyzvracím ho jenže pak se to zvrtne a já jím dál a taky dál zvracím....1x....2x...5x....7x už to přestávám počítat a zničeně si sedám vedle záchodu a brečím už nevím co dál opět mě přepadají myšlenky na smrt a na žiletku,ale naštěstí mi je kamarádka nedávno vzala a vyhodila.Večer opět přichází rodiče a já na ně nemám nikdy teď náladu tak se zavírám do pokoje ovšem za chvilku přijdou a vynadají ma za věci co jsem neudělala a podobně.Náladu mám opět na bodě mrazu a nejradši bych si dala sluchátka do uší a zmizela ze světa,ale nemužu protože mám jenom 2 hodiny na počítači a mobilu protože když se zjistila moje nemoc rodiče usoudili že mě internet kazí.Jsem naštvaná a podle terapeutky bych se měla vyřvat,ale já jenom mlčíma ničím se a tak je to každý den a já už jenom doufám že už brzo půjdu pryč od rodiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama