2 měsíce

25. srpna 2018 v 21:28 |  Můj život
Před 2 měsíci to začalo a zárověň zkončilo.........Rodiče mě musili začít hlídat jinak by to dopadlo špatně a nebýt toho už bych mohla ležet v nemocnici neschopna čehokoliv a nemuselo by to zkončit jen v nemocnici.

Nejdřív jsem jim to měla za zlé......nenáviděla jsem je,nenáviděla jsem sebe a hledala jsem jakékoli mezery jen abych mohla zvracet a čím déle mě hlídali tím více mezer jsem našla,ale bylo to pořád horší. Noci strávené díváním na strop,dny strávené díváním do zdi a jezením jídla......toho jídla které ve mně muselo zůstat. Nenáviděla jsem všechno byla jsem zlá na všechny bulimie mi zatemňila myšlení,nechala tam pouze špatné věci,to období jsem si ubližovala víc než kdy jindy.

A pak se to stalo.
Přišlo něco co jsem vážne nečekala.
Nelíbilo se mi to co ze mě stalo.Začala jsem se měnit přestala jsem vyhledávat mezery abych mohla zvracet naopak vyhýbala jsem si jim.Začala jsem opět s mojí velkou životní láskou vařením zdravých jídel.Začala jsem kreslit i když to nejsou žádná umělecká díla :D ale baví mě to,hodně sportuju a miluju se ''ničit'' tímto způsobem.Začala jsem prostě žít.

Jenže po delší době už rodiče neměli čas se mnou být 24 hodin denně.
A já si najivě myslela že to s přehledem zvládnu.......No jak se to vezme docela se to posralo když jsme jeli na dovolenou a celou dobu tam vládla nepříjemná atmosféra a já zase padala do přejídání a zvracení jelikož jsem nezvládala ten stres a nátlak co byl vyvolán jednoduše jsem se uklidňovala zvracením. Ale přišla aji ta lepší část a to nejlíp strávené chvíle s mojí sestrou za posledních několik let (já vím že jsi to teď čteš a musím ti poděkovat protože jsi mi vážně v tuto chvíli pomohla obzvláště tím že jsi se ke mě nechovala jako k bulimičce. Sice mě neuvěřitelně sereš a já vím že já tebe taky ale to se stává a i když jsme si nikdy nebyly moc blízké tak tohle bylo fajn :D)

Vrátili jsme se z dovolené a já si opět nastavila svůj denní řád a opě se to začalo lepšit takže za ty 2 měsíce jsem se dostala ze zvracení 7-9 denně a snížila to zatím na prozatím přijatelných 1-3x denně Ano vím že je to neustále moc ale vážně se snažím.

Řekla jsem o své nemoci dalším lidem páč jsem si uvědomila že se nemám za co stydeť jsem prostě nemocná no a co já se stejně uzdravím. A jsem moc vděčná těmto lidem že to přijali překvapivě dobře.

A jedna velice nepříjemná část je ta že jsem hodně pibrala konkrétně asi 7 kilo což je sice hodně ale jsem neustále na zdravé váze a je m ito v podstatě jedno naposledy jsem se vážila asi před měsícem a stačí mi to.
Hlavní pro mě není nějaká hubenost,ale zdraví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 25. srpna 2018 v 21:53 | Reagovat

Moc ti držím palce :) mě pomohlo veganství - novej styl, dobrej pocit, pozornost soustředěna tímhle směrem ... Tím pádem méně času na cokoli smutnýho :)

2 erikami erikami | 26. srpna 2018 v 8:20 | Reagovat

[1]: Děkuji moc a nad veganstvím jsem hodně přemýšlela,bohužel mi nutriční poradkyně řekla že vzhledem k mému stavu není vhodné přejít úplně na veganskou stravu.Takže mám veganských jen pár jídel a posupně chci přejít na celkové veganství. :D

3 Jeife Jeife | E-mail | Web | 26. srpna 2018 v 17:40 | Reagovat

[2]: i mezi nutričními poradci panuje o veganství hodně mýtů ... :) Ale třeba má pravdu. Držím palce, ať se to dál zlepšuje a veganství je možné :)

4 erikami erikami | 27. srpna 2018 v 19:57 | Reagovat

[3]: Děkuji moc veganství je pro mě další silnou motivací proč se uzdravit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama